Rekondiční a regenerační masáže

Umění žít i Single 

Nacházíte se v období single, nebo jste ve vztahu, který byste rádi ukončili, ale nemáte sílu, protože se bojíte být sami?

 

Období single v sobě ukrývá i mnoho bohatství a darů.

Pokud zůstáváte ve vztahu, ve kterém se necítíte šťastní a spokojení, blokujete si tím svůj duševní růst.

Rozmazlovali vás rodiče, když jste byli malí? Nebo jste se naučili starat se a přizpůsobovat druhým, žít jejich život?

Pokud jste ve vztahu jen sami se sebou, naučíte se spoustu nových věcí.

V první řadě dospějete, najdete svou pravou podstatu, začnete cítit sami sebe. Obrátíte pozornost sami k sobě a prohloubíte krásný cit, který se jmenuje sebeláska. Naučíte se rozhodovat, poradit si se svými myšlenkami, emocemi, pocity méněcennosti, strachu, že zůstanete sami, s nenaplněnou sexuální touhou. V každém případě vás čeká duševní růst.

Když mám krásný vztah sám se sebou, pak mohu dosáhnout harmonickému vztahu.

Neboť pokud vyzařuji lásku, světlo, klid a harmonii, pak mohu mít takový vztah s partnerem.

V opačném případě si do svého života přitáhnu pouze takového partnera, který mi ukáže, co bych měla na sobě změnit.

 

Někdo se sám ocitne nedobrovolně a časem zjistí, že mu tento stav vyhovuje. Pro někoho je to vybraná cesta a status single si přáli.

 

Objev dary, které nabízí období bez partnera.

Samota = sám = samotný = samostatný = soběstačný

Pokud najdu sám sebe, tak nikdy nemůžu být úplně sám. Každou minutou je někdo vedle mě a mám se o koho opřít, vždy mi dobře poradí a nasměruje mé kroky správným směrem.

Je to kouzelná cesta, kterou lidé, co přecházejí ze vztahu do vztahu, nikdy nepoznají.

Je to čas, který sis vybral jen pro sebe a k sebepoznání. Je tolik možností a radostí jak tento čas využít. Máš možnost poznat své skryté potenciály a rozvinout je.

Společnost je příliš zaměřená na vztahy. A to i za cenu, že se jedná o vztahy toxické. Zavírají před nefunkčností vztahu oči, jen aby nezůstali sami.

Nacházejí pak nejrůznější výmluvy, že to dělají kvůli dětem, rodičům, nebo dokonce kvůli majetku.

Není to náhodou především strach být sám sebou? Zjistit jaký ve skutečnosti jsem?

Jít za tím, co chci a skutečně cítím. Opustit to nefunkční a postavit něco funkčního.

Strach, že nejsem dost dobrým a váženým člověkem, když k nikomu nepatřím, nikoho nevlastním a když mě nikdo nevlastní?

 

Drsné je žít ve lži, v přetvářce, kdy si na něco hraju.

Pro okolí hraju dokonalý vztah, než se zavřou  dveře, maska se sundá a člověk se dívá realitě do tváře. Přichází zjištění, jak moc je ve vztahu nešťastný a nesvobodný. Uvnitř je prázdnota, nespokojenost, smutek, sebe popírání, sebemrskačství.

Věřte, že pro děti je daleko přijatelnější, když se rodiče rozvedou a mají spolu kladný vztah. Dítěti stačí vysvětlit, že ho mají oba moc rádi, jen už spolu rodiče nemohou dál žít. Dětem neubližuje tolik rozchod, ale to jak se lidé k sobě chovají. Rozhodně, když si rodiče přes děti vyřizují účty nebo vyrůstají v hádkách, zlobě, nenávisti, přetvářkách, tak jim to ubližuje daleko více. Vše se učí a pak to také žijí. Opakují to, co vidí u rodičů.

Je snad křik lepší než ticho? Když křičíte a hádáte se, jste  naštvání  a negativní, nemůžete slyšet svoji duši, která vám vždy umí dobře poradit.

Ticho k nám umí promlouvat a dosti nahlas.

Tato společnost nás dlouhá léta učila, že je nejdůležitější myslet na druhé, pomáhat, starat se a často také žít život těch druhých - našich partnerů, dětí, či rodičů. Jen nežít ten svůj, protože to je sobecké. Zapomíná se na to, že když já nejsem v pohodě, tak druhým pomáhám s podmínečnou láskou a tedy vždy očekávám, že mi to vrátí. V jakékoliv podobě. Z lásky se dělá obchod, závislost a podmínka.

Připadáte si snad méněcenní, či nepřijatelní, když vedle sebe nemáte partnera, který by vás utvrzoval v tom, že věci děláte dobře, že vám to sluší, že jste šikovní atd.?

Paradox je v tom, že si stejně nezačnete věřit, i když vám to druhý takto podstrkuje. Nacházíte v tom buď pochybnosti, nebo to potřebujete stále slyšet dokola, protože pocit ujištění vám vydrží jen na chvíli. Tato utvrzení jsou falešná, nejdůležitější je věřit sám sobě. Pak žádné komplimenty okolí nejsou potřeba, protože znáte svou hodnotu.

 

Manžel/ka a titul

Máte pocit, že jen ten, kdo žije v partnerství, má nějakou hodnotu? Stejné je to s akademickými tituly – ten, kdo ho má je uznávaným člověkem, kdo ho nemá, není ničím.

Říká se, že ve dvou se to lépe táhne. Ale proč bychom měli něco tahat? Copak jsme tažná zvířata, a život je nějaký náklad?

Co takhle přijmout svůj současný stav, využít ho ke své transformaci a vyčkat až se někdo přidá a půjde po vašem boku. Budete se vzájemně doplňovat, respektovat, tolerovat, důvěřovat si, vážit si jeden druhého a milovat se bezpodmínečnou láskou.

Jde-li někdo před vámi,  bude vám stále utíkat. Jde-li někdo za vámi, bude vás zdržovat. Půjde-li pod vámi, budete na něj šlapat a bude-li nad vámi, bude vás zatěžovat.

Jsi ve vztahu, který je svobodný nebo se cítíš jak vězeň v kleci?  Máš možnost volby. Jako v kleci se člověk může cítit, ať už partnera má nebo ne. A stejně tak se lze cítit svobodně a volně, ve vztahu i single. Pocity, které v životě zažíváme, tu jsou, ať už jsme sami nebo ve vztahu. Neznamená, že když máme vztah, že jsme šťastní. A když jsme bez partnera, tak jsem jen nešťastní.

 

Harmonické vztahy

Vyladěných vztahů jsem v životě moc nepotkala. V podstatě si lidé partnera/partnerky neváží a neustále se hádají o maličkostech. Nevědí, jak se mají ve vztahu chovat. Ve škole nás učili spoustu chytrých věcí, ale na to jak komunikovat s partnerem, mít krásné a harmonické vztahy, a co je to láska, na to zapomněli. Lidé ve vztazích zbytečně bojují, soutěží a znepříjemňují si tak život hádkami. Až když se stane něco podstatného, lidé se dají dohromady a hledají řešení.

Nic není špatně nebo správně. Jen je na nás abychom se naučili respektovat svou cestu. Harmonické vztahy můžeme mít jen tehdy, kdy jsme sami uzdravení a v rovnováze. Umíme respektovat, přijímat sami sebe, své temné i světlé stránky, i to co k nám přichází. Také přijímáme a respektujeme druhé lidi. Dokážeme odpouštět druhým, ale hlavně sami sobě.

Jednou jsem dostala otázku: Jestli ještě žiju, když nemám chlapa. S klidným svědomím a lehkostí mohu odpovědět ano, cítím a dokáži si uvědomovat své tělo i svůj život daleko víc, než nevědomý člověk, který je omezen pouze tím, že je zaměřený na hromadění a obklopováním se hmotou, nebo posedlostí cestováním, kdy člověk potřebuje rychle vidět co nejvíce památek, v co nejkratším čase. I lpění na druhé osobě, není člověku prospěšné.

Člověk se naučí chápat, milovat i své smutky, když náhodou přijdou. Naučí se komunikovat se všemi emocemi i pocity, které sám život přináší.

Lidé by si měli položit otázku, zda chtějí harmonický vztah nebo chtějí „jen“ vztah. Harmonický vztah je třeba budovat a nepřetržitě o něj pečovat. Zalévat ho jako květinu. Je to živý organizmus. V harmonickém vztahu je třeba tvořivosti.

Jakmile do vztahu vejde stereotyp, nuda, hádky, chce to zamyslet se nad tím, co by se dalo dělat jinak.

 

Je to jen na (o) nás

Jestli hledáš harmonický vyvážený vztah a zatím jsi žádný takový nezažil, je dobré začít u sebe. Zamyslet se, jestli bych neměl/a nejdříve změnit své vzorce chování, aby se neopakovalo, co právě prožívám.

Využij svůj čas single ke své transformaci.

Naplň se láskou, sebeláskou, sebepřijetím, sebehodnotou, sebeuznáním, sebevírou, sebejistotou.

Jen tudy vede cesta ke krásnému, harmonickému vztahu.

 

 

 

Schovat popisek: